MIVW 2014- Shovwstation represent
Úterý, Září 23rd, 2014podívejte se na cestu Láďi (nafin) s jeho přítelkyní Kájou na sraz MIVW 2014 v Holandsku.
______________________________________________________________
3.8.2014 se v Holandsku opět konal sraz Men in Volkswagen – MIVW. Při zavzpomínání na minulé ročníky jsem se rozhodl, že bych se letos chtěl zas zúčastnit a užít nejen úžasnou atmosféru srazu, ale i Holandska jako takového. Po různém domlouvání a zjišťování to dopadlo tak, že z naší party jsem letos vyrazil sám s přítelkyní Kájou. Kluci se vydali na cestu až den po nás, v pohodlí nového auta.
Zarezervovali jsme si hotel, udělal se základní servis na Corradu, vymysleli jsme plán a 31.7. jsme v podvečerních hodinách vyrazili směr Holandsko.
Jsme připraveni vyrazit
I s věcmi jsme se vešli docela v pohodě
Čeká nás dlouhá cesta, ale těšíme se moc
Někdy po jedné hodině v noci první tankování, kdesi v Německu.
Ještě se trochu občerstvíme a frčíme dál, únava nás ještě nedostihla.
Jsme domluveni, že ihned jak přijde únava, tak stavíme a dáme si dvacet, nemá cenu nic riskovat, čas máme a samozřejmě chceme v pořádku dorazit do našeho cíle. Jenže únava stále nic a my „najednou“ vidíme ceduli hranic Německa s Holandskem. Je okolo půl páté ráno a my stavíme na první benzínce v Holandsku, která se nachází v blízkosti hranic. Tady už zastavíme a odpočineme si.
Probudíme se kolem sedmé hodiny ranní v docela fresh stavu na to, abychom pokračovali dál v naší cestě. Takže si v klidu dáme snídani, kafíčko na pumpě a vyrazíme rovnou k moři. Koho by po takové cestě nelákal odpočinek přímo na pláži, že?
Krásně nám to jede po úžasných holandských silnicích, nejen Corrado z toho bylo jistě nadšeno.
Lehce po desáté hodině dopolední jsme dorazili do města Katwijk ann Zee, našli jsme místo na zaparkování a vydali se k moři.
Skvělej pocit – dokázali jsme to, Corrado jelo krásně, jsme v pořádku, jsme u moře, je nádherné počasí – paráda.
Projdeme se po pláži, pak se chvíli natáhneme, odpočineme si a odpoledne vyrazíme do našeho hotelu ve městě Zoetermeer.
Cestou od moře k autu ještě potkáváme skupinku německých golfů, s nadšením uděláme fotku a pokračujeme dál.
Při příchodu k našemu autu máme oba nejvíc úsměv na tváři, hned za Corradem totiž stojí Miata NA – Káji vysněné auto. Uděláme pár fotek a s rozloučením vyřážíme.
Dorazíme do hotelu, vyřídíme vše potřebné, zaparkujeme Corrado do garáže, trochu se najíme a vyrazíme ještě na procházku po okolí hotelu, je krásně, tak proč sedět v hotelu.
Zítřejší výlet – chystáme se navštívit mlýny v Kiderdijku, místo které je na seznamu památek UNESCO.
Po návratu do hotelu ještě koukáme, jestli už někde nestojí bílý Yeti, Pláva s posádkou už by mohli být taky v hotelu, dnes mají dorazit. Ale zatím nic, jdeme na pokoj a nabírat síly na zítřejší den.
Je sobota 2.8. a my se probouzíme do krásného dne. Dáme si snídani, připravíme se na dnešní výlet a chceme vyrazit. Ještě ale mrkneme, jestli kluci dojeli, snad jsou v pohodě. Venku už se na nás směje Yeti a opodál chilluje Plaváček s Přemkem. Jsme rádi, že v pohodě dorazili, popovídáme a sdělíme si navzájem plány. Náš plán už znáte, kluci ovšem chtějí jet do Amsterdamu, proč asi 
My Amstr plánujeme až na jindy, takže se rozloučíme a vyrážíme každý jiným směrem.
Nastavíme navigaci a vyrážíme. Musím podotknout, že holandské silnice jsou opravdu parádní, žádné vyjeté koleje, záplaty ani propadlé kanály, prostě frčíte po krásné několikaproudé silnici, co víc si přát.
Po příjezdu do Kinderdijku zaparkujeme Corrado, prohodíme pár slov s pánem,který to tam na parkovišti šéfuje, říká, že Corrado je trochu nízko, zasměje se a z tašky vyndá kupon na kafe zdarma – příjemné.
Jdeme si stoupnout do fronty na vstupenky, ale asi po pěti minutách náš osloví místní průvodce a ptá se, co máme v plánu. Po tom, co jsme řekli, že se jdeme pouze podívat na mlýny a možná do některé z nich, s úsměvem říká, že v tomhle případě vstup platit nemusíme, vstup se platí, až když půjdeme do nějakého z mlýnů. S úsměvem na tváři jí děkujeme a pokračujeme rovnou dovnitř na procházku.
Musím uznat, že tam bylo opravdu krásně, byli jsme nadšení. Prošli jsme celý „areál“ a nakonec jsme navštívili jeden z mlýnů. Nutno podotknout, že většina mlýnů je funkčních a obydlených, což jsme opravdu netušili. Pouze dva jsou přizpůsobené jako turistické místo. V ostatních normálně žijí lidé, kteří se o mlýny starají.
Turisti si fotili nejen mlýny
Jak už bylo psáno, navštívili jsme i jeden z mlýnů. Prohlídka to byla vskutku zajímavá, určitě doporučuji ostatním. Mimo jiné jsme ke vstupence dostali ještě vstup na desetiminutový film o Kinderdijku. Na závěr tedy navštívíme visitors center, dáme si zmiňovanou kávu a počkáme na film.
Discovery channel
Úžasný den, úžasný zážitek, jsme spokojeni.
Čas bohužel nezastavíme a pomalu musíme vyrazit zpět. Ještě jsme si chtěli něco cestou nakoupit, ale na to už bylo pozdě. Každopádně je sobota podvečer a zítra je MIVW. Míříme tedy na wapku, kterou jsme si již vytipovali doma na Google mapách. Vše běží podle plánu, na myčku trefíme, opravdu tu je, tak jdeme na to. Není to tedy tak jednoduché, jak to vypadá, po chvíli se běžím zeptat obsluhy na pár informací. Na wapku jsou potřeba žetony a už taky vím co je z celé té nabídky pouze voda. Takže vyměníme eura za žetony a hurá do toho.
Když už sušíme Corrado, nevěříme vlastním očím, na wapku přijíždí blonďatá slečna s dvojkovou Jettou na vzduchu a širokých kolech OZ Turbo. Dobrý – přijet s tím kluk, tak to tak neprožívám, ale mladá holka a vozí se v tomhle, to opravdu u nás je tak nepotkáte. No nic, pokecáme, obhlídneme si navzájem auta a loučíme se s tím, že zítra se vidíme na MIVW.
Jsme z toho opravdu poněkud vedle, ale vyrážíme na hotel, corro je sice umyté, ale pořád není připravené na zítřejší událost. Takže hurá do hotelových garáží a pokračujeme. Detailer, vyleštit límce, nakrmit gumy, plasty, at se to všechno leskne.
Cestou na hotel ještě potkáme zajímavou německou šestku golfa
Sice trochu vyčerpaní, ale přes to se skvělým pocitem z dnešního dne jdeme relaxovat na pokoj. Zítra nás čeká velký den.
I když to tak nevypadá, tak jsme se sháněli i po našich kamarádech, ale ani pozdě v noci tu Yeti ještě nestál, nedá se nic dělat, jdeme spát, snad se s nimi zítra potkáme.
Sousedi
Je neděle 3.8. a po zkušenostech z minulých ročníků vstáváme trochu dřív a po snídani hned vyrážíme do Valkenburgu. Cesta ubíhá docela rychle, silnice jsou skoro prázdné, frčí to pěkně. Trochu se nám podařilo zamotat před příjezdem k letišti, ale nakonec jsme na tom vyzráli a přijeli jsme z druhé strany, kde nebyla žádná fronta k příjezdové cestě do areálu letiště. Super pocit, jsme tu.
Brány srazu se oficiálně otevírají v devět hodin dopoledne. Je asi 8:45 a my už popojíždíme v dlouhé koleně v areálu letiště. Už tady je vidět spousty krásných aut. Popojíždíme, kocháme se, máváme na ostatní, no paráda prostě. Před vjezdovou bránou se kolona rozdělí do třech řad, neskutečné kolik je tu už aut. Ale i při takovém množství se tu všichni chovají slušně, každý popojíždí, neblbne, prostě jinej svět. O organizaci ani nemluvím – naprosto na jedničku, je tu opravdu hodně lidí s tričkem CREW, co se starají o bezproblémový průběh srazu.
Pokud se chce někdo podívat i na fotky ze srazu, přikládám odkaz na album, jen podotýkám, že nejde o umělecké fotky, ale o fotky ukazující tu skvělou atmosféru a kvalitu srazu.
Odkaz na moje fotky na rajčeti ZDE
Potkáváme zde opravu parádní kousky, spoustu aut člověk vidí jenom na fotkách na internetu, ale tady je to všechno živě, ještě víc dobrý než na fotkách. Dokonce se tu objevilo i Porsche RWB, kolikrát za život tohle člověk vidí?
Užíváme si srazu a nevěřícně se rozhlížíme kolem sebe, je to opravdu veliké, kdyby člověk chtěl pořádně nafotit všechna auta, tak to ani nestihne, neskutečné množství vskutku krásných aut, co člověk jen tak nevidí.
Narazíme i na pár lidí ze sociálních sítí, kteří nás znají a hlásí se k nám. Je to příjemné, když přijdou pokecat, pochválí Corrado a nevěří, odkud až jsme přijeli.
Ke konci dne už začínají auta odjíždět, ale my se stále kocháme. Zůstáváme tu prakticky až do konce, do doby kdy pořadatelé začínali uklízet plochu. Jeden z důvodů byl taky ten, že u výjezdu byla fronta až na sraz, není kam spěchat.
<3
Když je skoro po všem, mám nápad, že bych vyjel correm na hlavní stage a udělal si na památku pár fotek. Po chvilce přemýšlení a přemlouvání od Káji se jdu zeptat jednoho z pořadatelů, zda je to možné. Ptá se ještě někoho, ale nakonec prý jo. Paráda, jdu pro corro a jedu nahoru. Nacvakáme pár fotek a zas dolů. Po chvíli nahoru najíždí i náš anglický kamarád, hehe, asi to byl dobrý nápad.
Ještě chvíli se zdržujeme na ploše, ale už budeme muset vyrazit, už tu opravdu skoro nikdo není. Angličtí kamarádi se rozloučili, popřáli jsme si šťastnou cestu, a že se tu za rok zase sejdeme, tak snad. S neuvěřitelným zážitkem odjíždíme pryč. U výjezdu je ještě fronta, ale vůbec nám to nevadí. Kolem sedí lidé na židličkách a koukají na auta.
Jinak kluky jsme za celý sraz nepotkali a napadá nás i jestli tam vůbec byli. No uvidíme je snad na hotelu.
Neskutečný den máme za námi, jdeme odpočívat a na zítra máme v plánu relaxovat u moře.
V pondělí ráno kontaktujeme plavyho, seběhne dolu, tak pokecáme, k našemu překvapení prý na srazu taky byli, ale po holandském materiálu to měli takové volnější asi. No nic, s Kájou natěšeni vyrážíme k moři.
Projíždíme silnicí kolem moře a vidíme stánek s točenou zmrzlinou, řekneme si, že se tam pak musíme stavit. Zaparkujeme tedy, projdeme to městečkem k moři a k zmíněné zmrzlině. Neváháme a dáme si tu největší točenou smetanovou zmrzlinu, co tam mají. Musím říct, že jsem nečekal, že bude tak veliká. Vážila snad půl kila a měli jsme co dělat, abychom jí do sebe dostali. Každopádně byla vynikající, opravdu smetanová, mňam mňam.
3D malba na chodníku v Katwijku
Den se opravdu povedl, počasí bylo krásné. Kolem osmé hodiny se, ač neradi, zvedáme od moře, ale máme ještě jeden plán, chtěli bychom nafotit Corrado někde kolem pláže nebo alespoň s výhledem na moře. Dopoledne jsme si cestou k moři vyhlídli jedno místo, kde se dá vyjet ze silnice přes chodník na příjezdovou cestičku, která vede k restauraci přímo na pláži. Neváháme a jedeme.
Odkaz na fotku ve větším rozlišení ZDE
V průběhu focení chodí kolem lidi a usmívají se a někdo i prohodí, že pěkné auto apod, ale pak se s námi dá do řeči jeden chlápek, prý jestli chceme vyfotit společně s Kájou a autem. Tak mu vysvětlíme, že ne a co tu vlastně děláme. On na to, že kousek dál je pobřežní stráž a že se dá zajet prakticky až na pláž, tak ať se zeptáme. Né, že bychom to s Kájou už nevěděli, ale nějak jsme si to do tohoto okamžiku netroufli. Ale tak co, za zeptání nic nedáme. Uděláme ještě pár fotek a přesuneme se kousek dál ke zmiňované pobřežní stráži. Vysvětlím jim, o co nám jde a za podmínky, že nezapadneme v písku nám dají svolení, že můžeme zajet až dolu. Jsme nadšeni.
Odkaz na fotku ve větším rozlišení ZDE
Bezvadnej pocit, člověk se s takovým autem na takové místo jen tak nedostane. Musím podotknout, že odtamtud vznikly moc krásné fotky, která nafotila moje přítelkyně Kája, sice ještě všechny nejsou ready, ale stačilo mi, co jsem prozatím viděl.
Po focení ještě poděkujeme pobřežní stráži a frčíme zpátky na hotel, máme za sebou další skvělý den. Při zpáteční cestě tedy ještě neodoláme a zastavíme se v MCD.
Je úterý a my musíme balit. Že se nám nechtělo, to snad ani nemusím psát. Takže sbalit, vše naskládat do auta, rozloučit se s pokojem a vyřídit check out. Před hotelem ještě mluvíme s klukama, prý už tedka dopoledne rovnou frčí zpátky domů. Skočíme si spolu ještě nakoupit a loučíme se, přejeme jim šťastnou cestu a máváme. My se totiž chystáme ještě do Amsterdamu.
V Zoetermeeru ještě natankujeme plnou nádrž a vyrážíme. Mířili jsme na parkoviště Zeeburg, kde jsme byli již dříve. Trochu mě překvapil stejný problém jako posledně, a to parkoviště bylo úplně narvané. Kdyby byl víkend, je to jasné, ale v úterý dopoledne bych to fakt nečekal. No nic, před námi asi další tři auta, tak jsme čekali. Naštěstí to netrvalo moc dlouho a my jsme byli první před závorou, „no tak šup, ještě jedno auto ven, ať můžeme zaparkovat“
Amsterdam jsme si letos tentokrát s Kájou prošli pěšky. Původní snaha jít podle mapky moc dlouho nevydržela a tak jsme se prostě procházeli městem.
V Amsterdamu je fakt pohodička
Néé, jsme v pohodě přeci 
Coffeeshopy jsou fakt všude, máme z toho srandu, ale nebudu to tu vypisovat, to je prostě mezi námi dvěma
V podvečer si ještě sedneme u vody a tak nějak se rozloučíme, opravdu se nám nechce zpátky. Na parkovišti si dáme malou sváču a domluvíme se, že dojedeme na poslední benzínku v Holandsku a tam se vyspíme.
I když jsem tomu moc nevěřil, spali jsme až do druhého dne do dopoledne. A myslím, že jsme nebyli ani moc zlámání. Tak něco posnídat, kafíčko na pumpě a jedeme domů, čeká nás přejet celé Německo a pak ještě kus do Prahy. Podle navigace to máme ještě přesně 778km.
Cesta docela ubíhá, ale ještě musíme jednou natankovat, takže corru plnou a pro nás Bounty McFlurry
Pár minut po 18té hodině už vidíme ceduli s nápisem Česká Republika.
A je to, před osmou hodinou večerní jsme v pořádku dorazili zpátky domů. Zaparkujeme Corrado do garáže ať si dopřeje zasloužený odpočinek, celkově má za sebou slušných 2300 km, bez jediného zaváhání. My jdeme taky odpočívat. Tím pro nás končí krásný výlet nejen za MIVW 2014, ale i za dalšími krásnými místy které jsme navštívili.
Mám obrovskou a upřímnou radost, že jsme to dokázali, v pořádku jsme dorazili tam i zpět. Je to pro mě další nezapomenutelný zážitek a jsem moc rád, že jsem to mohl zažít právě s Kájou.
Doufám, že příští rok budeme moct vyrazit zas a doufám, že to bude minimálně tak skvělé jako letos.
Velký dík patří mé spolujezdkyni a přítelkyni zároveň, díky Kájo.
text/foto: Láďa Nagy, Karolína Petrlíková
přidal: King
